Zodpovědnost
Zodpovědnost. Najde se spousta lidí, která je radši, když jsou věci přesně dané a všechno má svou doslovnou definici. Jak ale definujeme vlastnost?
Slova. Slova vládnou našemu světu a kdo vládne slovy, vládne světu. Za každým slovem se ale schovává význam, který každý z nás chápe trošku jinak. V tom je krása jazyka a komunikace jako takové. Proto než začnu popisovat, jak zodpovědnost chápu já, byla bych ráda, kdyby si každý z Vás vzal k ruce kousek papíru a skutečně se zamyslel nad následujícími otázkami.
- Co je zodpovědnost?
- Podle čeho soudíte, že je osoba zodpovědná?
- Dá se vymyslet nějaký „trénink“ zodpovědnosti?
- Kdy se člověk stává zodpovědným?
- Jak byste rozdělili zodpovědnost na okruhy?
Dle mého názoru zodpovědnost neexistuje jako taková. Zodpovědnost je souhrn činností a dalších vlastností, podle kterých určíme, že někdo je nebo není zodpovědný. Jestli člověk je zodpovědný soudím podle toho, jestli udělá, o se mu řekne. Ale ne příkazem, zodpovědný člověk splní zadaný úkol ne proto, že musí ale proto, že v tom vidí cíl pro svůj vlastní osobní rozvoj. Zodpovědný člověk chodí včas, proto se na něj můžeme spolehnout. Jaký dojem asi zanecháme, když přijdeme na zkoušku nebo na pracovní pohovor pozdě? Dále dodržování termínů.
Je jasné, že když člověk ať během skupinového projektu
nebo sám, odevzdá zadanou práci pozdě, nevrhá to dobrý stín na celý projekt, ať na něm pracuje jeden člověk nebo třeba deset. Zodpovědný člověk si umí zorganizovat svůj vlastní čas. Když něco chce, dokáže si najít okénko v diáři.
Někdy je to ale náročné, když má člověk tolik povinností. Říkám, je to náročné, ale není to nemožné. Je to výzva. Vždy se dá něco vylepšit, chce to jen přijít na to, jak.
A co když přijde na více sociální stránku zodpovědnosti? Podle mě zodpovědný člověk dokáže vést skupinu lidí, dokonce se i postarat o dítě nebo menší skupinku dětí.
Trénink zodpovědnosti? Nejprve bych sama ráda věděla, co vlastně je „trénink“ zodpovědnosti. Určitě je to něco, čím se zodpovědnost zvyšuje. Pokud si vezmeme příklad - fotbalový trénink, chci být rychlejší, budu víc běhat. A co když chci být zodpovědnější? Poslední tři otázky spojím do jedné. Tréninkem zodpovědnosti procházíme od malička. Nejprve prvním „okruhem“ - zodpovědností vůči sobě, kdy začneme chodit do školy, děláme domácí úkoly, učíme se na testy atd. V průběhu naší školní docházky se přidává i druhý „okruh“ - zodpovědnost vůči druhým, kdy přicházejí skupinové projekty, mladší sourozenci nebo přátelé. Lidé, za které jsme zodpovědní. Takže zodpovědným se nestáváme hned, zodpovědným se stáváme celý život, ale nikdy nejsme zcela zodpovědní. S přibývajícím věkem se jen stáváme zodpovědnějšími. A jak tedy vypadá „trénink“ zodpovědnosti? Najděme si vyšší cíle, získejme vyšší hodnoty, starejme se o větší skupiny lidí, dělejme více věcí, dělejme něco jinak.
Stanovili jste si někdy výzvu? Něco jen tak, abyste se překonali? Něco, o čem jste věděli, že bude těžké to dokázat, ale Vy jste se o to stejně pokusili? Něco, co Vám nepřineslo nijak zvlášť užitek, ale po skončení výzvy jste si mohli říct: „Dokázal/a jsem to. Jsem na sebe hrdá?“
Já ano a když jsem výzvu dokončila a splnila, byla jsem šťastná, že to za prvé skončilo a za druhé, že jsem to dokázala. Po každé výzvě si slíbím, že už nic takového dělat nebudu, ale je to zábava. A je to „trénink“ zodpovědnosti vůči sobě. Když si stanovím výzvu, že měsíc nebudu jíst sladkosti, nikomu jinému to nic nepřinese a mě taky vlastně moc ne. A taky když jí nedokončím, nic se nestane, můžu to vždy zkusit znovu a nebo taky ne. Když jí ale dokončím, budu mít ten skvělý pocit, že jsem se překonala a něco jsem dokázala. (A nebo to taky bude tou čokoládou, kterou se tou dobou budu cpát)
Budu ráda za jakýkoli komentář, zpětnou vazbu, konstruktivní kritiku a asertivní nesouhlas/polemiku.
Také bych ráda znala Vaše odpovědi na výše vypsané otázky a kdo se nad nimi skutečně zamyslel.
A jako poslední otázky: Stanovili jste si nějakou výzvu? Pokud ano, jaký jste měli pocit po jejím překonání/opuštění?
