M&M

Na svůj maturitní ples jsem se těšila snad od svého nástupu na střední. Ta okázalost, tanec, šerpy a to všechno. Ani jsem nemohla uvěřit tomu, jak rychle to uběhlo a bylo to tady.

Organizátorky našeho maturitního plesu začaly s lehkými přípravami už ve třeťáku. V té době jsem se do věcí, které se týkaly plesu, moc nezapojovala, protože v té době jsem vedla skupinu organizátorů celoškolní akce, kterou dělají třeťáci na konci každého jara. V té době jsem tedy měla dost napilno (formuláře, schůzky s hasiči a ředitelstvím školy ohledně bezpečnosti a harmonogramu celé akce, pozvánky pro přednášející, atd.). Do věcí plesu jsem se zapojila příležitostným komentářem a zvednutou rukou při hlasováních. 

Protože nás je ve třídě málo a ples by nás vyšel hrozně draho, rozhodli jsme se spojit s třídou obchodní akademie (jich je ještě méně), která sídlí ve svém patře v budově gymnázia. Po spojení tříd nás bylo celkem 32 (jako v normální třídě osmiletého gymnázia). Na konci roku jsme měli zvolené téma - Mafie; a vybranou poměrně slušnou sumu peněz, kterou si přesně nejsem jistá.

Po nástupu do čtvrťáku teprve všechno začalo. Shánění sponzorů, nacvičování, výroba kulis a do toho se tu a tam vpletlo vypracovávání maturitních otázek a učení obecně.

Čím víc se ples blížil, tím napětí stoupalo. Všichni byli nervozní, holky, které měly za úkol prodej lístků, se bály, aby neudělaly nějakou chybu a nemusely doplácet ze svého, tombola byla hotová až čtyři dny před plesem. Hádali jsme se ve své třídě i mezi třídami.

Pak ale přišel den plesu, zvládli jsme vyzdobit celý kulturní dům za pár hodin dopoledne (dostali jsme od ředitele volno na přípravu plesu). Odpoledne jsme se rozutekli. Já šla ke kamarádce na líčení a pak ke kadeřnici. Po cestě přes most jsem ale viděla bouračku. Šla jsem dál a moc jsem tomu nevěnovala pozornost. 

Došla jsem ke kadeřnici, která dělala účes ještě jedné z maturantek. Čekala jsem asi hodinu, než mě vzala, protože holka přede mnou měla víc vlasů, než kadeřnice čekala. Takže místo v 16:00 jsme s mým účesem končili v 16:59 (minutu před tím, než měl být sraz v kulturním domě, abychom doladili detaily a ještě jednou si zkusili nástup, atd.) naštěstí táta holky přede mnou nás vzal autem, protože do toho ještě začalo hrozně pršet a já se bála o svoje nakulmované zlakované vlasy a účes za 800,-. Jenže teprve teď se ukázalo, že ta bouračka něco docela znamenala, protože o asi kilometr dál se stala další a z celého města bylo velké parkoviště. Na místo jsem se dostala si hodinu před otevřením kulturního centra s tím, že jsem po cestě ještě psala rodičům, aby radši vyrazili dřív.

Zkusili jsme si nástup, symbolicky předtančení (aby nám nepopadaly účesy) a šli jsme se převléknout. Všechno se stihlo jen tak tak. Po převlečení šatů (a zjištění, že jsem z nich zhubla a padají mi) jsem šla ke vchodu akorát říct ochrance, že už můžou začít pouštět. Příchozím jsem přála hezký večer a příjemné zážitky, dokud se ke mně neprobojovala moje rodina. Chtěla jsem je odvést ke stolu, ale trvali na tom, že si mě nejdřív musí prohlédnout, každý se mnou chtěl fotku a babička se nám ztratila ve frontě na tombolu.

Konečně jsem je dovedla ke stolu a pomalu se schylovalo k nástupu. Vyhlížela jsem přítele, protože slíbil, že dorazí před nástupem, ale nepřišla mi od něj žádná zpráva. Věděla jsem, že má školu pozdě, ale že kvůli mně odejde dřív, aby to stihl. Několikrát jsem říkala, že je to pro mě opravdu důležité, aby tam byl. Nikde jsem ho ale neviděla.

Odtančili jsme nástup a pro šerpu jsem si šla jako první. Brečela jsem. A brečela jsem hodně. Pomalu jsem nestíhala otírat slzy, aby se mi neroztekl make-up a všechno ostatní. Viděla jsem hlouček svých přátel, jak stojí na židli a mávají mi, ale přítele jsem neviděla. 

Po šerpování jsem šla k našemu stolu, kde jsem si před nástupem nechala telefon a na něm byla jedna zpráva: „Byla jsi nádherná.“ Asi nemá smysl říkat, od koho byla.

Šla jsem k šatnám, kde si přítel teprve sundaval kabát a dával obsluze tašku ze školy. Prý se běžel od parkoviště, ani se nezastavoval v šatně a proběhl celý kulturní dům až dozadu na balkón, odkud bylo vidět na parket. Vyfotili jsme se spolu, zatančili jsme si spolu, a pak mě strýc se sestrou odtáhli na bar. Nejdřív oba, pak jeden a pak druhý. Pak si nás kameramani svolali do zákulisí, kde jsme si připili, aby se ples vydařil. Bylo na mě dost dobře poznat, co se mnou ta špetka alkoholu vyvedla, protože jsem neměla žádný oběd. A navíc jsem měla hrozný hlad. Poprosila jsem proto přítele, aby mi zaběhl vedle pro kousek pizzy. Před předtančením mi ji nechal na stole. Po předtančení mi bylo dost špatně. Pizzu jsem ani nedojedla. Zbytek jsem dala jeho nejlepšímu kamarádovi. Od té doby už jsem nic nepila.

Před půlnocí už mi bylo docela dobře. Byla jsem tančit, fotit se ve fotokoutku a jíst v zákulisí, kam nám mezitím navezli spoustu jídla (koláčky, šneky, ...).

Půlnoční překvapení jsem si užila. Po něm jsem se chtěla dostat ven, ale zapomněla jsem, že taneční plocha je ohraničená lavičkami a o jednu jsem šikovně zakopla a praštila jsem se do hlavy o židli a pak ještě o zem. Byla to docela řacha a fakt to bolelo. V tu chvíli jsem chtěla prostě ležet na zemi a spát a bylo mi úplně jedno, kde jsem byla. Ostatní mi to ale nedopřáli. Rodiče mých spolužáků a moji spolužáci (ti, co byli zrovna poblíž), se ke mně seběhli a začali mě zvedat, posadili mě na židli, do ruky mi vrazili vodu a když jsem jim asi posté zopakovala, že mi nic není, odešli. Já se odšourala ven za kamarády, kde jsem si dala svou dnešní druhou cigaretu (když nepočítám jednu prázdninovou cigaretu z nervů, nekouřila jsem 16 měsíců). Odkulhala jsem se ven (při pádu jsem si servala kůži z nohy právě o tu lavičku) a škemrala jsem, aby mě už přítel odvezl domů. Úklidu jsem se tedy vyhnula. Na druhou stranu to bylo tak rychlé, že jsem tam spoustu věcí nechala (koště, kýbl, bundu, kelímek, ...)

No a u přítele doma jsem viděla, jak se drahé líčení dá za 5 minut sundat a účes, který trval hodinu udělat, zmizí po jedné sprše.

Když jsem pak šla vrátit pinety a doplatit kadeřnici, ukazovala jsem kadeřnici fotky a ona říkala, že až budu mít zase nějaké"mecheche", třeba svatbu, mám za ní znovu přijít.

Při vracení šatů jsem byla dost nervozní. Věděla jsem, že mi je někdo polil Jägermeisterem a že je na nich flek. Paní je vytáhla, koukla na ně a řekla, že děkuje a že se mám ještě někdy stavit. Fleku si nevšimla. Taky jsem poděkovala a hooodně rychle jsem se zdekovala pryč.

Poučení z plesu?

Ber to s klidem. Buď se to povede a bude to hezké, nebo se to nepovede, opiješ se a bude to hezké. Výhra na obou stranách.

Nemá smysl se s každým ve třídě pohádat. Takže když mají hlavní organizátoři plnou hubu keců, mlč. Za ty problémy to nestojí.

Nepij hodně  na začátku plesu, ale průběžně.

Naobědvej se. A průběžně jez. Ale ne moc, ať to neskončí na zemi při předtančení.

Radši si věci naplánuj o hodinu dřív, aby to vyšlo, když se něco podělá.

Dávej pozor na půjčené oblečení.

Nenechávej si věci v šatně přímo u stolu nebo ledničky. Někdo určitě rozlije alkohol.

Při odchodu si zkontroluj, že máš všechno.

Nezapomeň na omezení taneční plochy.

A taky nezapomeň, u koho si necháš mobil.